Pohár bude 25. března – a už je nás osm!

Nastal čas probudit web Piškotova poháru ze zimního spánku – a jak jinak než oznámením o datu konání letošního ročníku turnaje. Sejdeme se v sobotu 25. března v dopoledních hodinách již tradičně na hřišti Hrabákova, tedy u ZŠ Pošepného, hned u Krčského – chcete-li Kunratického – lesa.

V tuto chvíli je už přihlášeno osm týmů, což je skvělé, protože přesně osm týmů potřebujeme! Pro zvědavé, účast přislíbila mužstva:

Tutto Bene B
TJ Pětapůl
Na zdraví pana Macháčka
FC Texas Nové Strašecí
Torolka
Koza Znezaneřáděná
Stodůlecký piráti
FC Forejt

Takže to nejdůležitější už víte. Podrobnosti sem s kolegou Václavem dodáme během ledna a zkraje února.

Těšíme se na viděnou!

Takový byl šestý Piškotův pohár

DSC_0774
„Dejte si ještě někdo jablka,“ vybízel Václav všechny fotbalisty v okolí. Je to zajímavý fenomén: ať už Piškotův pohár vyhraje kdokoli, tatranky a banány se snědí, jen ta jablka pokaždé zbudou, že by se z nich několik štanglí štrúdlu dalo udělat. Všechno ostatní se naštěstí rozdalo – poháry, sošky, diplomy i propisky. Organizátoři se cítili unaveně a spokojeně jako Kateřina Neumannová po mistrovství světa v Liberci, jen podstatně chudší.

Šestý ročník poháru měl navzdory tradičnímu formátu několik novinek. Poprvé třeba na hřiště přijela sanitka. Vyhozené koleno Filipa z Dream teamu ale podle posledních zpráv není tak vážné, nebude muset na operaci a dostane ortézu. Což je ta úplně nejlepší zpráva.

Poprvé se na turnaji rovněž objevil tým se směšněhrdinským názvem FC Texas Nové Strašecí, což byla dosud jakási paní Columbová Piškotova poháru. Považte: v roce 2013 se chtěli poprvé zúčastnit, tehdy se nevešli. V dalších dvou letech se pokaždé přihlásili a pak s omluvou na rozsáhlou marodku, chřipky a angíny odhlásili. Letos se konečně dostavili osobně – a co myslíte? Samozřejmě že si rovnou odvezli i putovní pohár pro vítěze.

Poprvé taky kolem hřiště trénovaly atletky. „Frekvence je rychlost,“ mudroval trenér a holky klopýtaly přes překážky. „Atletika vás musí bolet, celé tělo vás musí bolet,“ říkal svěřenkyním, zatímco jsme mladé gazely trénující rovinky neprakticky přesně za naší cvičnou brankou trefovali balony. Nevím, nakolik to bylo součástí tréninkového plánu, ale celá skupinka se asi po hodině nepohodlného soužití odebrala trénovat výšku, kde bylo doskočiště mimo dostřel, navíc za plotem.

I když v bezpečí nebyl nikdo. Výtečníci ze Stodůleckých pirátů třeba poslali jeden z míčů až do druhého patra restaurace a pak pro něj potupně šplhali přes balkon.

Obměnili se i další účastníci. Lubošův brácha přivedl tým TJ Pětapůl, který má žena citlivě nalosovala do slabší skupiny s naším FC Forejt a loni posledním Dream teamem. Prvenství obhajovala Koza znezaneřáděná, která se mezitím rozdvojila. Ambicióznější polovina týmu nazvaná Žaludi směřovala rovněž do naší skupiny B.

Béčko splnilo předpoklady. Skupina byla urputná a méně fotbalová, zato napínavá až do posledního utkání. Vstoupili jsme do turnaje s jednoznačným zadáním: porazit aspoň Dream team, abychom nezhoršili naše loňské předposlední místo. Jenže modří v posilněné sestavě se do nás pustili s velkou chutí, a ač zápas skončil bez branek, mohlo to dopadnout i hůř. Blýskl se akorát Péťa v nových kopačkách: omylem si přišlápl balon/zasekl a nechal kolem sebe schválně projet dva soupeře (vyberte si) – a zkušeně rozehrál. Vytvořili jsme mu aspoň uvolněnou atmosféru tím, že jsme se mu vysmáli.

Operativně jsme nicméně upravili cíle – porazíme Pětapůl i Žaludy a postoupíme do semifinále. Přestože jsme se však sešli v prakticky nejsilnější sestavě a – pokud by nevadilo, že to neumíme – početně bychom složili mužstvo i na opravdový velký fotbal, naráželi jsme na neřešitelný problém: nedávali jsme branky, naopak jsme sem tam nějakou dostali. Takže jsme oba další zápasy prohráli 0:1, což znamenalo, že jsme ve skupině skončili úplně poslední. Postoupili Žaludi a Pětapůl.

Ve vedlejší skupině padalo gólů víc. Texas spolu s Torolkou, loni druhou, od začátku plnil roli favorita. Texasané vyklepli Stodůlecký piráty, ti naopak nečekaně hladce – 3:0 – přehráli Kozu znezaneřáděnou. Oba tyto týmy, jež náš turnaj na Piškotovu památku pomáhaly před šesti lety rozjet a dosud nikdy nevynechaly, tak nedobrovolně mířily také „jen“ do zápasů o 5.-8. místo.

Opět jsme změnili cíle. „Pojďme aspoň vyhrát skupinu sraček,“ hecoval jsem spoluhráče, načež jsme se shodli na realističtějším „Pojďme dát aspoň gól.“ A hle, povedlo se. Péťa se dostal k odrazu vlastní dorážky a míč se neochotně došoural až za brankovou čáru. Krásná branka. Odnesli to Stodůlecký piráti, deklasovali jsme je 1:0 a bývalo by nám stačilo s Kozou uhrát jakoukoli remízu a skutečně bychom skupinu zklamaných vyhráli. Jenže jsme prohráli 0:1, což na páté místo poslalo Piráty, Koza skončila šestá a pozice na chvostu se oproti loňsku nezměnily – my a Dream team.

Semifinále byla trochu svázána taktikou. Texas postoupil do finále po dlouhém penaltovém rozstřelu s Pětapůl, v němž se střelci často mohli jít zahrabat, zato brankáři kralovali. Torolka si zase poradila se Žaludy a ti pak proti Pětapůl urvali třetí místo – taky až po penaltách.

A finále dvou objektivně nejlepších týmů rozhodl jediný gól Texasanů. Ti tak dostali putovní pohár, k čemuž patří i závazek přijet příští rok obhajovat – do Texasu ani do Strašecí se mi pro něj nechce. Trofej pro nejlepšího hráče účastníci sympaticky věnovali zraněnému Filipovi. Diplom za sedmé místo přebíral náš Péťa a jeho domnělému vtipu „Víte, po kom se jmenuje FC Forejt? Po mně!“ se nikdo nesmál.

Mohlo se jít domů, případně slavit. Někteří naši spoluhráči si třeba k oslavám sedmého místa vybrali sprchu. My ostatní jsme se převezli na Zelenou lišku a památku blonďatého modrookého kanonýra, bez něhož nám to moc nejde, jsme uctili rundou becherovek. Teda několika rundami.

Známe sedm účastníků

Doplnění informací k letošnímu Piškotovu poháru.

Termín: 19. března (sobota). Sraz 9:30 (budou otevřené šatny), 10:00 slavnostní zahájení, hned po něm začneme hrát
Místo konání: ZŠ Pošepného / Hrabákova
Startovné: 1000,- za tým (zdražili pronájem hřiště, ale pokusíme se cenu udržet). V ceně jako vždy drobné ceny pro všechny týmy, tatranky, ovoce, voda apod. Všichni hrají na vlastní nebezpečí. Zápasy odpískají najatí rozhodčí (dík, Míro).

Potvrzení účastníci:
Forejt FC,
Koza znezaneřáděná,
Torolka,
Stodůlecký piráti,
LC Kamikaze Abydal,
Dream Team,
Texas Nové Strašecí
Nepotvrzený účastník: 1 tým, jehož název zatím neznám
Záloha: zálohu na startovné nepožadujeme. Věříme, že kdyby někdo fakt nemohl, dal by nám v rozumném předstihu vědět.
Hrací systém a pravidla: dvě skupiny paralelně na dvou hřištích. Pokud bude účastníků osm (vše tomu nasvědčuje), bude se hrát ve skupinách každý s každým, posléze play-off a zápasy o 5.-8. místo (tj. jako loni). Zápas bude trvat 2×10 minut. Pokud by byl počet účastníků jiný, systém, ev. hrací doba se upraví. Hraje se 5 plus 1 a pravidla jsou prakticky totožná s hanspaulkou. Víc info na místě.

V tuto chvíli mě nic jiného nenapadá. Kdybyste měli jakékoli dotazy, měli nějaké nápady na zlepšení, dejte vědět – ještě je čas. Nebo se mrkněte na staré fotky na www.piskotuvpohar.cz. 🙂

Zdraví

Lukáš a Vašek
z FC Forejt

Ohlédnutí za pátým ročníkem

Mysleli jsme si, že největším překvapením pátého Piškotova poháru bude to, že v něm nečekaně zvítězila Koza znezaneřáděná. Než nás před půlnocí při tradiční týmové afterparty šokoval spoluhráč Luboš přiznáním, že maluje obrazy, a začal nám je na mobilu ukazovat.

Piškotův pohár je prostor pro vzpomínky i pro nenávratnou radost. Letos to byla i trochu rebelie. Někteří fotbaloví outsideři zbořili papírové předpoklady. A počasí zase vzkázalo meteorologům, ať si předpovědi strčí někam. I věhlasní Norové věštili na sobotu v nejlepším případě pošmourno. Ale kromě dělníků na visuté plošině na fasádě jednoho z paneláků se na nás po většinu dne smálo i sluníčko.

Jediné, v čem jsme byli letos první, bylo losování. Maruška lísteček s naškrabaným FC Forejt vytáhla hned na samém počátku losáže, načež se v naší skupině postupně octli samí papíroví favorité na zmuchlaných papírcích. Pak jsme začali blednout. Z Václavova rukopisu jsem postupně rozluštil: LC Kamikaze Abydal (bezva, dvakrát po sobě to tu vyhráli), Celtic THK (mužstvo dvou našich někdejších krátkodobých spoluhráčů, kteří hrají tak trochu jinou ligu, konkrétně čtvrtou) a Torolka (těch jsme se děsili nejméně, ale mohu už teď prozradit, že skončili druzí). Zkrátka, byla to když už ne skupina smrti, tak minimálně kómatu jo. Zato v béčku si Koza znezaneřáděná měla zahrát s Vodka teamem, Stodůleckými piráty a Dream teamem, zkrátka se samými tak nějak hratelnými jmény.

Hned v úvodním zápase se Celtic potkal s Kamikaze a obhájci nestačili. Větší překvapení se zrodilo na druhém hřišti, kde Dream team hned v první minutě skóroval a vedení nad Kozou udržel. Já jsem si mezitím po skoro půlroce cvičně stoupl do branky a kolegy poněkud vyděsilo, když jsem z úvodních pěti střel dostal asi šest gólů a nechytil jsem ani taxíka.Naostro jsme proti Torolce však inkasovali jen jednou a náš van Gogh v druhém poločase vyrovnal. Asi náš nejlepší letošní zápas, bohužel. Další dva favorizované týmy nás poměrně snadno přehrály 2:0 a 3:1 a poslaly nás do „skupiny hrůzy“ o 5.-8. místo – poměrně přesně pak naši hru Tonda vystihl jako „padesát odstínů hnědi“.

Do ní nás doprovodili loňští obhájci, pro něž to bylo trochu trpké. Na druhém hřišti se i přes úvodní prohru radovala z postupu do semifinále Koza společně s Vodka teamem. Jeho hráči však postup oslavovali průběžně a zřejmě už od rána, což jejich další hru i průběh turnaje poněkud poznamenalo.

Ve skupině zklamaných dominovali hráči Kamikaze Abydal. My jsme mohli myslet maximálně na šesté místo, jenže to bychom museli porazit Stodůlecký piráty. Místo toho se náš vzájemný zápas odehrál převážně v uctivé vzdálenosti od obou branek, a skončil tak pochopitelně 0:0. Působilo to až zdvořilostním dojmem. Porazili jsme však Dream team 2:0, což okořenil rozhodčí Vlastík tím, že mě v závěru za ruku mimo vápno na dvě minuty vyloučil. Urvali jsme tak aspoň předposlední místo. Nešťastný Dream team ironicky jako jediný porazil pozdějšího vítěze turnaje, přesto však skončil poslední.
Na druhém hřišti to mezitím bylo samozřejmě mnohem zajímavější. Koza pokračovala ve vítězné jízdě, otočila zápas s Celtikem a poslala zeleno-bílé favority jen do boje o třetí místo. V něm porazila Vodku, jejíž hráč dokonce hodil po rozhodčím Mírovi dres (ale pak se mu, už vyloučený, šel omluvit). A ve finále Koza těsně porazila Torolku a štítek s jejím komplikovaným jménem se tak objeví na putovním poháru.

—–

Seděli jsme u tchána v bytě a hodnotili průběh turnaje a naše sedmé místo, když Luboš začal najednou hodnotit i výzdobu bytu. „Tenhle obraz není nic moc, je nějakej nedomalovanej,“ podotkl. „Rád bych viděl tebe,“ poznamenal Péťa, načež Luboš poslal po místnosti kolovat mobil s obrázky svých děl, o nichž nikdo z nás neměl ani tušení. Loď plující mlžným oparem. Váza se slunečnicemi. Zátiší s mandarinkou. Úlet.

Jsem zvědavý, co nás překvapí příští rok. Ale možná bychom mohli turnaj spojit s výstavou. Nebo vzhledem k našim žalostným fotbalovým dovednostem i tomu, že hnědé dokážeme vyprodukovat na 50 odstínů, místo fotbalového raději uspořádat turnaj v malování.

text Řízek

P.S. Viděli jste to jinak? Napište vlastní pohled a pošlete mi to.

Historické pořadí turnaje

Do Piškotova poháru nám schází necelé dva týdny a těm, kdo se těší, chci zkrátit čekání trochou „čapounovské“ statistiky. Jelikož naše záznamy jsou děravé, mohu posloužit jen historickou tabulkou úspěšnosti jednotlivých týmů. Takže kdo je vlastně nejlepší v dějinách Piškotova poháru?

Jelikož prvních dvou ročníků se zúčastnilo méně mužstev než už skoro tradičních osm, bylo potřeba s čísly trochu kouzlit. (Bohužel se mi to nepovedlo tak, abychom jako FC Forejt obsadili první místo.) Jelikož jsem humanitně vzdělaný a matematiky se bojím, nakonec jsem počítal vítězství v jakémkoli ročníku za osm bodů a ostatní umístění od sedmi do jednoho bodu, což mi přišlo nejjednodušší (ale samozřejmě to zvýhodňuje trojici týmů, které se dosud zúčastnily pokaždé). Ovšem klidně si nechám poradit a celé to přepočítám. 🙂

Nuže, historicky na tom jsou nejlépe Stodůlecký piráti. Ovšem kdybychom vzali průměrné umístění, tak budou hlavním favoritem borci z Kamikaze Abydal, kteří dvakrát přišli a dvakrát zvítězili a koneckonců budou obhajovat svou obhajobu. Neradno ovšem podceňovat také THK Celtic, který by teoreticky měl být herně úplně jiná liga. A třeba vyhraje někdo úplně jiný.

Uvidí se v sobotu 21. března. Těšíme se!


 

Historické pořadí:
1. Stodůlecký piráti 25
2. Koza znezaneřáděná 20
3.-4. LC Kamikaze AbyDal 16
3.-4. FC Forejt 16
5. Vodka team 11
6. TMK Černý koně 10
7.-8. Dream team Příbram 7
7.-8. Celtic THK 7
9. Torolka 6
10. Faux-pas 5
11. Dream team Kosoř 3

 

Řízek